Ukradený film, jeden vyšetřovací tým, spousta záhad a 90 minut – těmito slovy láká nově vzniklá úniková hra v Litoměřicích. Měla jsem příležitost vyzpovídat její autorky, které mi poskytly informace ze zákulisí celé hry.
Jak se stane, že se takto tři kamarádky potkají a řeknou si: Vytvoříme únikovou hru?
Eva Husáková: No, krom toho, že jsme kolegyně v práci, umíme spolu pracovat a vyhovujeme si navzájem, tak jsme i skvělé přítelkyně. V minulosti jsme se úžasně bavily při chození na mnoho únikových her. Dodneška jich máme napočítaných 48. Tak se zrodila ta prvotní myšlenka.
Byla úniková hra vymyšlena jako nějaký způsob kompenzace zábavy pro lidi během coronavirové krize, při které jsme přišli o všemožné akce?
Věrka Kmoníčková: Ano, opatření, která se zavedla, a nějaká ta uzavření zařízení byla tím impulzem a důvodem, proč jsme se k tomu konečně dostaly. A právě protože jsme nemohly dělat vůbec nic, řekly jsme si, že si postavíme naši vlastní hru. Chtěly jsme lidem předat něco, co nás strašně baví. O čem si myslíme, že je skvělá inteligentní zábava a co se dá provozovat i za těchto podmínek. Jednoduše řečeno, chytily jsme příležitost za pačesy.
Vymýšlení únikové hry chce obrovský kus fantazie, bylo potřeba brát někde inspiraci?
Věra Kmoníčková: Vzhledem k počtu navštívených her jsme měly možnost porovnávat a uvědomit si, které úkoly nás nejvíce baví a které nejlépe fungují.
Daniela Kekrtová: Každopádně jsme určitě hodně kreativní a originalita je na prvním místě. Naši hru jsme samozřejmě vždycky chtěly mít nejlepší, nejtěžší a nejúžasnější a za tou hrou si stojíme.
Jak dlouho trvá takové sestavení hry a kolik doposud přišlo skupin uniknout?
Eva Husáková: Celou hru nám trvalo vymyslet a zrealizovat 3 měsíce a doposud ji navštívilo přes 70 skupin.
Na počátku byly sedačky…
Ukradená premiéra je v celku netradiční téma, proč zrovna tento nápad?
Věrka Kmoníčková: Všechny tři se pohybujeme v oblasti kultury, a i sama hra spadá pod kulturní zařízení. Proto bylo jasné, že se téma musí motat kolem divadla, kina či jiných společenských akcí. Nakonec jsme vybraly prostředí kina a filmů díky dostatku rekvizit. Zjednodušeně řečeno, díky tomu, že je kino po rekonstrukci sedaček, jsme zjistily, že právě tyto nevyhozené sedačky můžeme v naší hře využít. Zní to vtipně, že jsme vybraly téma na základě sedaček, ale vlastně je to tak.
Jaký pocit máte vy, když si hru zkušebně procházíte?
Věra Kmoníčková: Trošku jsme se dřív bály, že máme růžové brýle, časem se nám to okouká a uvědomíme si, že to není zas tak super, jak se nám to ze začátku zdálo. Každopádně jsme rády, že se nic takového neděje, a i když si procházíme ty samé úkoly stále dokola, hrozně nás baví. S holkami se určitě shodneme, že i každou místnost máme stejně rády. Krom toho, že jsme si během příprav užily velikou legraci, bylo skvělé nechat v každém kousku hry i kousek sebe. Vlastně veškeré kódy, písmena a jména byly inspirovány našimi osobními věcmi.
Je rozdílná práce s každou ze skupin?
Určitě ano, vlastně to mě konkrétně baví na tom nejvíc (uvádí jedna ze tří).
Daniela Kekrtová: Když už mi skupina přichází, tak je důležité rozpoznat vztahy, například mezi bratrem a sestrou. Vyvodím pak, jaká s nimi bude spolupráce skrze nápovědu a jak k nim přistupovat a motivovat je k vyluštění úkolů. Každá skupina je samozřejmě individuální a je třeba tak s nimi zacházet. Největší odměnou pro nás je pak výsledek a ta chvíle, kdy skupina vychází ze hry celá nadšená, rozzářená a plná dojmů.
Jaká jsou pro vás hlavní kritéria pro dobrou únikovou hru?
Věra Kmoníčková: Nápad, téma, dobrý příběh, kvalitní osvětlení a aby bylo všude dobře vidět a aby byla hra čistá a uklizená.
Proslýchá se, že je v přípravě další litoměřická hra pod vaší režií, prozradíte víc?
Věra Kmoníčková: Možná bychom mohli jen tak nastínit. Jedná se o tajemný příběh podzemí litoměřického hradu, což už takhle napovídá, že se to celé bude odehrávat v hradním podzemí. Příběh se chystá hodně tajemný, magický. Hru se pokusíme uvést do provozu do Vánoc.
Recenze anonymního návštěvníka hry:
Nová úniková hra Ukradená premiéra, je velmi zdařilý projekt, kde se dovedně snoubí nutnost logického uvažování doplněná o nádech tajemna. Svou účast a uplatnění si zde najdou všechny věkové kategorie. Rozdílný úhel pohledu na řešení zadaných úkolů je zde jednoznačným přínosem. Osobně jsem při hře napomenul syna ,,nehraj si s tím!“ což z mého pohledu dospělého bylo nesoustředěné mrhání časem, ale jak se po chvíli ukázalo, bylo právě toto „hraní“ podstatný krok k vyřešení jednoho z úkolů, který by bez dětské zvědavosti zůstal nevyřešen. Hra má spád, je nápaditá a určitě dokonale vtáhne do hry i ty nejzatvrzelejší bručouny. Technicky je velmi hezky a dobře zabezpečená, což Vám dodá pocit účasti na příbězích, které známe z hollywoodských filmů. Už se těším, na další podobně zpracovaný projekt a tento vřele doporučuji. (JV)
Autorka článku: Tereza Vodseďálková
Studentka 4. ročníku GJJ v Litoměřicích. Přes 11 let se věnovala sportovní gymnastice.
Nyní navštěvuje literárně dramatický obor ZUŠ v Litoměřicích.
